Návštěva Dřevěného městečka v Rožnově byla naplánována na polovinu července. Výlet jsme chtěli spojit i s prohlídkou soch z písku, které měly být nedaleko areálu. Tentokrát nám ovšem počasí nepřálo. Na středu předpovídali deště, což se bohužel se splnilo. Vybaveni pláštěnkami a odhodlanou náladou jsme se vydali na upršenou cestu.
Prohlídku soch provázel náročný travnato – pískový terén. Ten proklínali všichni, co tlačili vozíky, uživatelé spokojeně mokli pod pláštěnkami a mohutně nás povzbuzovali, protože chtěli všechno vidět.
Další částí výletu byla plánovaná návštěva Dřevěného městečka. Při vstupu do areálu jsme si všimli, že je v hlavní budově nad pokladnami výstava krojů. A protože je budova vybavena výtahem, neváhali jsme ani chvilku a vyjeli do patra. V jedné části na nás čekala výstava hraček od dob našich praprababiček až po hračky, se kterým jsme si hráli i my. Trocha nostalgie, ale hlavně rozčarování nad tím, že už i naše hračky patří mezi muzejní kousky... To to letí.
V druhé části podkroví byla výstava s názvem „ Od stroje ke kroji“ (nebo možná obráceně), každopádně se nám všem moc líbila. V příjemném přítmí byly vystaveny sváteční kroje Valašska, od spodniček, přes klobouky a boty až ke kabátům. Možnost zhlédnutí krátkého filmu o postupném oblékání krojů u mužů i žen bylo zajímavou třešničkou na dortu. Tady jsme se zasekli opravdu dlouho, ale nedalo se odolat.
Do samotného městečka jsme se dostali až po druhé hodině. Letmá prohlídka dřevěných budov v dešti a hurá do hospůdky. Bříška už se ozývala, ale hlavně to tam parádně vonělo. Nejdřív jsme naměstnali 6 vozíků kolem stolů (fuška fakt!), a pak už rychle objednávat. Tentokrát skoro u všech vyhrál pořádný smažák s maštěnými brambory, naši nejmenší si cpali bříška jahelnou kaší na sladko a doprovod se ládoval bramboráky.
Upršený výlet se nakonec vydařil a pár neunavitelných nadšenců se už cestou zpátky dožadovalo další akce. A pak že nám počasí dokáže zkazit výletování, cha!
L. P.