Načítání obsahu...

Galerie

Stanování ve Kvasicích 26.7. - 27.7.2018

„V létě pojedeme stanovat na jižní Moravu.“ Přišla jednou na jaře s novinkou Káťa, a jak řekla, tak se i stalo. DOZP Kvasice má velkou zahradu, naše paní ředitelka tam jezdí jako podporovatel pro transformaci, tak to tam má okoukané a návštěvu nám předběžně domluvila. Teď už jen zbývalo pár maličkostí, jako domluvit termín, sehnat stany a spacáky, vybrat děti, které by stanování bavilo, vyzvednout peníze, ukecat si to nejlepší auto na cestu a tradá na jih. 

Podařilo se nám vyrazit hned po snídani, takže jsme těsně po desáté parkovali v Kvasicích. První pokus se teda úplně nezdařil, zastavili jsme u domu o ulici vedle, ale ochotní nájemníci nás už poslali správně. 

Velmi přátelsky nás přivítala zdejší sociální pracovnice, zavedla nás na zahradu, kde jsme se seznámili s několika uživateli a šli jsme se společně podívat na ovečky. Věci jsme si naskládali do altánu, roztáhli si ležení a už jsme si povídali o tom, jak to chodí na jihu a jak to děláme my na severu.

Celý den jsme trávili venku, oběd pěkně ve stínu stromů, odpočinek a odpolední kafíčko v altánu, večer pak opékání buřtů. Káťa si postavila stan, my odvážnější jsme se rozhodli pro spaní pod širákem a musím říct, že jsme dobře udělali. Čtvrteční noc byla parádně teplá. 

Jako překvapení si pro nás v Kvasicích nachystali zásah místních hasičů. Velká cisterna přijela před večeří, vyskákali statní hoši v uniformě a jali se hasit zapálenou kopku sena. Kluci byli v sedmém nebi když mohli stříkat z hadice, holky rozdávaly úsměvy na všechny strany - chlapi v uniformě holt fungují na každou.

Večer si vedle nás postavili místní ještě jeden stan, takže to tam vypadalo jako v malém kempu. Nálada byla pořád parádní, nikomu se nechtělo usnout, ale únava nakonec vyhrála. V noci pak řádili jen komáři, náramně jim chutnala naše severská krev. Do tmavého nočního ticha se jen občas ozvalo z oken domova „já mám koně…“, ve 2 ráno zvláštní písnička, ale jak jsme se ráno dozvěděli, onen zpěvák má prý přetočený režim, takže jsme mu ani nemohli ve dne poděkovat za zpestření.

Ráno jsme sbalili svých pár věcí, rozloučili se a slíbili si další návštěvu. Domů se nám ale ještě nechtělo, cestou jsme se stavili v Lešné a pohladili si rejnoky v ZOO. A pak už zase do Opavy.

L. P.